O dálkovém příjmu televizních programů trochu netradičně

Kdy mluvíme o dálkovém příjmu TV

V dnešní době se až vzácné výjimky televizní vysílání provozuje v pásmu UHF na kanálech 21-48 (474-690 Mhz). Šíření elektromagnetických vln má své zákonitosti a fyziku se dosud překonat nepodařilo. Tudíž v tomto televizním pásmu hovoříme o dálkovém příjmu při vzdálenosti okolo 100 km od vysílače.

Asi bychom si ale měli nejprve ujasnit základní předpoklad. Pokud budeme mluvit o řešení dálkového příjmu, pak máme na mysli příjem vzdálenějších vysílačů, jejichž signál JE v místě příjmu na hranici možností, s důrazem na slovo JE. Můžeme totiž řešit pouze takovou situaci, kdy signál žádaného vysílače je opravdu v místě příjmu alespoň detekovatelný. Pokud toto neplatí, pak platí známé přísloví "z prdu kuličku neuděláš". Typicky jde o případy příjmu televizních programů sousedních zemí v příhraničních oblastech, ačkoli mohou existovat lokality, kde je možno přijímat zahŕaniční televizní vysílání (samozřejmě hovoříme o pozemním DVB-T2 vysílání) i hluboboko ve vnitrozemí. Například v Praze existují lokality, kde lze s přehledem přijímat televizní vysílání z Německa a Polska.

A pokud budeme mluvit o seriózním dálkovém příjmu, pak hovoříme o situaci, kdy můžeme sledovat takové vysílání standartně, soustavně a bez dlouhodobých výpadků. Neznám žádného diváka, který by si vychutnal televizní program, který se na obrazovce objeví sporadicky a bez záruky.

Nebudeme naopak mluvit o signálech, které se mohou díky mimořádným příjmovým podmínkám (nejčastěji z důvodů například inverzního počasí) objevit, a to dokonce na dlouhé hodiny v mimořádné kvalitě. Takové signály sice potěší oko lovce dálek, ale na rutinní sledování to rozhodně není.

Dálkový příjem v bodech

Abychom neplýtvali zbytečně časem a prostředky, bylo by dobré držet následujícího postupu a nesnažli se za každou cenu něco uspěchat či přeskočit.

• důležité předpoklady (alespoň základní informace o tom, že požadovaný program lze v místě přijímat, špatně, ale náznaky jsou)
• základní ověření příjmu obyčejnou anténou
• volba vhodné antény
• případná volba anténního systému
• zásady umístění anténní soustavy
• použití předzesilovače
• správné vyhodnocení dosažených výsledků
• návrh dalšího řešení

Nezbytné předpoklady

Dálkový příjem neznamená usmyslet si, že prostě kýžený program budeme přijímat za každou cenu jenom proto, že jsme to zkrátka chceme. Těžko si asi představit, že se někdo na jižní Moravě rozhodne, že bude přijímat polské programy, protože se mu jednoduše zachtělo. Naprosto základním předpokladem je, že v daném místě je signál sice slabý, ale prostě je. Vodítkem může být skutečnost, že v sousedství je signál přijímatelný, případně historicky je známo, že se tam signál dal přijímat. Není to sice záruka toho, že tak bude i v současnosti, ale minimálně indicie, že by tak mohlo být. Existují sice i další pomůcky, jako například různé mapy pokrytí jednotlivých vysílačů, ale ty je třeba je brát s rezervou a pouze informativně.

Pokud máme zjištěno (od sousedů, z historie), že v námi uvažovaném místě požadované programy historicky "chodily", respektive dle sousedů "chodí", je to ten správný moment.

Při dalším plánování musíme vzít také do úvahy především budoucí umístění přijímací antény, v případě dálkového příjmu raději anténní soustavy.

Pro ilustraci uvedu svůj vlastní případ, kdy jsem zkoušel příjem polských programů z vysílače Sněžné jámy v Hořicích (okres Jičín). Vzdálenost k vysílači až tak kritická není, jedná se o cca 60 km, ale pohledem do mapy zjistíte, že Hořice leží na úpatí kopce Chlum, který bezprostředně stíní výhled směrem na sever. Podle všech teorií by měl být příjem tohoto vysílače vlastně nemožný, leč praxe ukázala, že lze i zde dosáhnout výborných výsledků a požadované programy z tohoto vysílače stabilně sledovat.

První (ale důležitý) pokus

Pokud již přijímáte signál vzdáleného vysílače ale výsledky nejsou uspokojivé, pak tento úvodní odstavec můžete přeskočit.

Jak nejlépe začít? Osvědčilo se provést první pokusy s příjmem slabších signálů pomocí jedné klasické (ale hlavně osvědčené a vyzkoušené) antény, na jejím druhu a typu až tak nezáleží. Dokonce taková pokusná anténa nemusí být žádné zátračné "dělo". Naopak, pro první pokusy doporučuji použít "cokoli", ale se známými a hlavně důvěryhodnými parametry. Pokud se nám podaří na takovou anténu zachytit alespoň nějaký signál (i třeba s častými výpadky a v podstatě k nepotřebě), dává nám to poměrně jasnou představu o dalších možnostech.

Vzhledem k tomu, že hovoříme o laickém pokusu o dálkový příjem, tak předpokládám, že jediným vybavením takového zájemce bude zkušební anténa na střeše, nějakých pár metrů koaxiálního kabelu, televizor a neskonalé nadšení a houževnatost dotáhnout vše do zdárného konce. Dále předpokládám, že takový zájemce si umí zjistit příslušné televizní kanály, na kterých se má příjem odehrávat, pozná světové strany (aby dokázal odhadnout směr k vysílači) a především je mu jasné, že pokud bydlí v malém domku a v žádaném směru je přes ulici desetipatrový panelák, tak se jedná o ztracený čas. Bylo to řečeno samozřejmě s nadsázkou, ale pokud máme podnikat pokusy v tomto směru a jsme handicapováni chybějící měřící technikou, pak ostatní předpoklady musí prostě být.

Víme tedy, jaké programy na jakých televizních kanálech chceme přijímat, máme představu jakým směrem se požadovaný vysílač nachází a jsme přesvědčeni, že v daném směru není jasná překážka. Pak již nezbývá nic jiného, než natočit testovací anténu žádaným směrem a na televizoru se pokusit zachytit požadované kanály. Důležité samozřejmě je provádět pokusy v místě, kam planujeme anténu (anténní soustavu) následně umístit definitvně. Nebylo by nám nic platné pokušet se zachytit žádaný signál na místě, které bude diametrálně odlišné od místa následného umístění antény či anténní soustavy. Příjmové podmínky mohou být v tom případě zcela odlišné a i vzdálenosti několika metrů mohou vést k naprosto odlišným výsledkům.

Pokud se budu držet vlastního příkladu příjmu polských vysílačů ve svém bydlišti v Hořicích, pak bych rád upozornil na další důležitý moment, který je třeba brát v úvahu. Vysílač Sněžné jámy vysílá na kanálech 22, 24, 30, 36 a 47. Dle údajů provozovatele mají všechny vysílače stejný vyzářený výkon 100 kW na každém jednom kanálu a z toho ba se dalo usoudit, že když bude fungovat jeden kanál, musí fungovat všechny. Ale chyba, tak to v praxi opravdu není! Vyzářený výkon na všech kanálech je sice stejný, ale o použitých anténních systémech na straně vysílače a především jejich vyzařovacích diagramech to neříká vůbec nic. Proto, ačkoli jsou všchny kanály vysílané z jednoho vysílače se stejným vyzářeným výkonem mohou být v místě příjmu v úrovni jednolivých kanálů propastné rozdíly. Je to dáno použitými anténními systémy na straně vysílače a především jejich vyzařovacími diagramy. Je logické, že konstruktéři se snaží tvarovat vyzařovací diagram především do vnitrozemí Polska a naopak co nejvíce potlačit vyzařovaní směrtem k nám, nakonec jim to ukládají i příslušné smlouvy.

V mém případě se podařilo zachytit na jednu anténu Emme Esse 45UC slabší, ale stabilní signál z kanálu 24, o něco horší na kanálu 30 a pro příjem nepoužitelný signál na kanálu 36. S touto jedinou anténou jsem v místě pokusného příjmu nezachytil kanál 22 ani kanál 47. První pokusy s příjmem jsem dělal na jiném místě než na střeše domu, a proto jsem předpokládal, že po umístění antény na střechu a stožár dojde k rapidnímu zlepšení. Nicméně tento prvotní pokus prokázal, že má smysl se o příjem pokusit.

Mám výhodu, že disponuji potřebným měřicím přístrojem, který je schopen detekovat i slabý signál, který klasický televizor ještě není schopen zpracovat. Proto v případě neúspěchu tohoto základního testu opravdu doporučuji asistenci technika (za předpokladu, že jsme přesvědčeni, že signál tam být musí), který je schopen signál hodnověrně změřit a poradit s dalším postupem. Spoléhat se v tomto případě pouze sám na sebe je risk, který nemusí (ale může) vést k úspěchu.

Nejlepší zeilovač je anténa

Pokud jsme tedy absolvovali první pokus o příjem vzdáleného vysílače, je možno postoupit dále. Asi nejlépe poslouží můj praktický příklad s příjmem polských programů, který dobře popisuje jednotlivé kroky.

Jak jsem zjistil, v místě příjmu slabý signál na referenční anténu nějaký byl a dalo se předpokládat, že volbou vhodné antény (v tomto případě rovnou anténní soustavy) v kombinaci s příslušným předzesilovačem bude dosaženo stabilního příjmu.

Jako referenční (pokusnou) anténu jsem použil výrobek Emme Esse 45UC a jak jsem se již zmínil, lze použít jakoukoli anténu známých parametrů. Proč známých ? protože na základě prvních pokusů s jednou definovanou anténou lze poměrně přesně navrhnout finální řešení.

Lze předpokládat, že  případě dálkového příjmu musíme tak nějak předem uvažovat s variantou, že bude třeba použít anténní soustavu, tedy anténní dvojče nebo čtyřče.

V této chvíli je třeba ale zodpovědět další otázku. Dospěli jsme k názoru, že pro příjem slabších sihnálů bude zapotřebi anténní soustavy, tedy minimálně anténní dvojče, raději však čtyřče. Obecně to můžeme vyřešit anténní soutavou širokopásmovou (tedy pro celé UHF pásmo) nebo soustavou složenou z kanálových antén a tím pádem přijímat každý slabší signál každého kanálu zvlášť.

Je jasné, že že kanálový příjem je sice svým způsobem výhodnější nejen z hlediska čistoty signálů (přijímáme pouze žádaný kanál, snadnější další zpracování s ohledem na slučování a podobně), avšak představa, že budeme přijímat více kanálů z jednoho vzdáleného vysílače každý zvlášť samostatným anténním systémem (čtyřčetem) je logicky poněkud mimo ekonomickou realitu. Takové řešení by asi našlo opodstatnění v případě skupinového příjmu, například u rozsáhlé společné televizní antény. Stačí si prohlédnout některé fotografie v přiložené fologalerii, kam jsem umístil vyobrazení různých anténních soustav pro dálkový příjem. Již na první pohled je jasné, že po mechanické stránce je konstrukce náročná a tudíž i nákladná.

Jedno důležité upozornění pro uvažované použití anténních soustav

Dalším, neméně důležitým (a dost možná i nejdůležitějším) faktorem je homogenita elektromagnetického pole v místě uvažovaného příjmu. Co to znamená ? Velmi zjednoušeně je možno říci, že celá anténní soustava se musí nacházet v homogenním (rovnoměrném) elektromagnetickém poli tak, aby všechny jednotlivé antény soustavy byly signálem ozářeny stejně. Pokud by vlivem nějakých překéžek (nedalekých stromů, dalších staveb, konstrukci na střeše a podobně) tak tomu nebylo, ve výsledku by se nákladná anténní soustava mohla chovat hůře než jedna samostatná anténa. V praxi to znamená, že v uvažovaném umístění anténní soustavy by ve vzdálenostech řádově metrů až desítek metrů neměly být žádné větší překážky, stavby, stromy, převýšení atd. A platí přímá úměra - čím rozměrnější anténní soustava, tím větší nároky na homogenitu elektromagnetického pole. Je jasné, že běžnými prostředky nelze homogenitu elektromagnetického pole měřit, ale je třeba s tímto faktorem počítat a pokud si nejsme jisti, jiná možnost než zkouška "ohněm" prostě není i s tím rizikem, že námi uvažované místo příjmu prostě nevyhoví. Mějme proto na paměti, že čím delší anténa, tím větší rozestupy jednotlivých antén v anténní soustavě a tím větší nároky na homogenitu elektromagnetického pole.

Proto, pokud zůstanu u svého konkrétního příkladu příjmu polských programů v oblasti východních Čech z vysílče Sněžné jámy, s výhodou jsem naopak použil anténní soustavu širokopásmovou pro celé UHF pásmo, která umožní současný příjem všech vysílaných programů z celkem 5 UHF kanálů z jednoho vysílače. Samozřejmě v jiných případech může být situace odlišná a je třeba ji řešit s ohledem na místní podmínky.

Použítí širokopásmových antén na celé UHF pásmo je sice z hlediska nákladů praktické, avšak vždy je "něco za něco". V konkrétním příjmovém místě mohou nastat různé komplikace (například přítomnost silného místního vysílače ve směru příjmu slabého signálu), ale ty je třeba řešit ždy podle konkrétních podmínek a řešení jim přizpůsobit.

Umístění anténního systému

Pokud se vrátím ke svému konkrétnímu příkladu, pak jsem ověřil, že signál požadovaných televizních kanálů je v místě příjmu zachytitelný, jako přijímací anténu jsem zvolil širokopásmové anténní čtyřče, které by mělo vyhovět pro příjem všech požadovaných kanálů, v mém případě jich bylo celkem 5. Anténní soustavu jsem umístil na střechu do nejvyššího bodu (s ohledem na vliv okolních domů, konstrukcí na střeše a podobně).

Použité antény

Na trhu je nepřeberné množství antén a "antén". V první řadě je třeba mít na mysli, že žádný druh zázračné antény opravdu neexistuje, fyziku ještě nikdo nepřepral. Věřte, že neexistuje žádná anténa pro příjem digitálního vysílání, žádná anténa pro příjem HD vysílání, žádná anténa pro příjem do 20 km, do 80 km ani do 200 km vzdálenosti od vysílače, dokonce neexistuje ani anténa pro příjem UHD vysílání. Jsou to pouze triky obchodníků a výrobců antén. Exisuje pouze anténa pro příslušné pásmo (v našem případě UHF) a co přijímá, je jí úplně jedno. Proto je dobré sledovat u vybraného typu recenze a hodnocení ostatních uživatelů, případně odborníků.

Dále popíši pouze několik různých vyzkoušených typů, možných variant je nespočet.

Když ani anténní soustava nevede ke stabilnímu příjmu

Pokud se nám ani pomocí anténní soustavy nepodaří získat kvaliní signál a příjem je stále nestabilní s výpadky, další (a spíše samozřejmou) možností je použití anténního předzesilovače.

Jaký předzesilovač použít a kde ho umístit

Zase - na trhu je anténních předzesilovačů celá plejáda s různými vlastnostmi. Jaké vlastnosti (parametry) nás u takového anténního předzesilovače zajímají v první řadě ? Paradoxně to není zisk, tedy údaj, kolikrát takový zesilovač signál zesílí, ale takzvané šumové číslo, které je udáváno v dB. Nechci (pro jednoduchost) sem tahat příliš teorie, spokojíme se s konstatováním, že tento údaj má být co nejnižší. Pro představu - dobré anténní předzesilovače mají šumové číslo okolo 1-1,5 dB, špičkové pod 1 dB, vše co je nad 2 dB není nízkošumový anténní předzesilovač. 

Anténní předzesilovač se zásadně umisťuje co nejblíže k anténě, proto je dobré sáhnout po výrobku, který je k tomu svou konstrukcí přímo předurčen. 

Obecně mohu říci, že jsem byl velmi spokojen s celou řadou zesilovačů a předzesilovačů firmy TEROZ pana Poštulky. Jsou to všechno věci dělané srdcem. Dále uvedu další dva příklady, která mám také odzkoušené a mohu jen doporučit.

Zásady použití anténního předzesilovače

Jak jsem se již v textu zmínil, u anténního předzesilovače není kupodivu jeho zisk to nejpodstatnější. Proč ? Nejdůleitějším parametrem je totiž šumové číslo, které určuje následné chování celého přijímacího řetězce.

Dosáhnout u takového předzesilovače zisku v rozsahu 20-40 dB není v současné době vůbec žádný problém. Pokud ale takový předzesilovač má vysoké šumové číslo (tedy sám generuje poměrně vysokou hladinu šumu), ve výsledku (pokud je na vstup takového předzesilovače přiveden extrémně slabý signál) dostaneme na výstupu sice signál na vysoké úrovni, ale naprosto nepoužitelný, protože odstup tohoto signálu od celkového šumu bude mizerný a televizor si s ním neporadí. Pokud bychom takový signál přivedli na vstup televizoru nebo set top boxu, ukazoval by signál 100% ale kvalitu 0%.

Obecně platí, že zesílení takového anténního předzeilovače by mělo být právě takové, aby na výstupu byl signál v "normální" úrovni (někde na úrovni okolo 50-60 dB). 

Dalším, neméně důležitým parametrem, takové anténního předzesilovače je jeho maximální vybuditelnost (maximální výstupní úroveň). Musíme si uvědomit, že budeme pracovat se širokopásmovou anténou nebo anténní soustavou, to znamená, že mimo požadovaných (slabých) signálů dostaneme na výstupu s největší pravděpodobností extrémně silné signály místních (bližších) vysílačů. Pokud takový "mišmaš" signálů přivedeme na vstup anténního předzesilovače a některý z místních signálů může dosahovat úrovně například 80 dB, pak při zisku zesilovače například 30 dB na výstupu takového předzesilovače očekávejme úroveň okolo 110 dB. Pokud není zesilovač pro takovou výstupní úroveň konstruován, dojde k jeho zahlcení, které způsobí zkreslení a znehodnocení všech přenášených signálů.

Ale pozor !

Použití anténního předzesilovače neznamená (alespoň v drtivé většině případů), že výsledný mix signálů je určen přímo pro distribuci v domě. V případě jednoho televizoru asi nelze mít námitky, ale v případě více přípojek je situace naprosto odlišná.

Úkolem anténního předzesilovače (a vyplývá to ze slovíčka předzesilovače) je ve spojení s výkonou anténou nebo anténní soustavou "vyrobit" signál ve standartní úrovni a a především kvalitě, který bude pro použití v rozsáhlejších rozvodech dále zpracován spolu se signály z místních vysílačů, případně dále s FM a DAB. Ovšem to je již jiná kapitola, inspiraci možno načerpat v příspěvku Elegantní řešení televizního příjmu v rodinném domě.

Anténní svod

Pro úplnost je třeba krátká zmínka o anténním svodu, tedy koaxiálním kabelu, jeho typu a vlivu délky.

Opět - k tomuto tématu se by dalo popsat několik stránek, nám však bude stačit několik zásadních myšlenek.

Anténní svod by měl být co nejkratší a vzhledem k tomu, že minimálně část je vystavena povětrnostním vlivům, rozhodně použijeme kabel pro venkovní použití. Takový kabel má izolaci z materiálu odolného proti UV záření a má zpravidla černou barvu.

Pokud je bezprostředně za anténou (anténním soustavou) umístěn předzesilovač, není délka následného svodu k přijímači nebo dalšímu zařízení až tak kritická.

Správné vyhodnocení dosažených výsledků

Ne vždy však musí být úspěch stoprocentní. Opět jako příklad může posloužit mé snažení s příjmem polských multiplexů v Hořicích. Napoprvé (anténní čtyřče a klasický, nikoli nízkošumový předzesilovač, jsem zaznamena úplný úspěch u dvou multiplexů, jeden šel na pokraji použitelnosti a poslední nešel vůbec (někomu se může zdát divné, že hovořím a pouze o čtyřech multiplexech, ten pátý je totiž kódovaný, a proto jeho příjem není zajímavý).

To je právě ta pravá krása dálkového příjmu, stejný vysílač, stejné výkony jednotlivých multiplexů na různých kanálech a v místě příjmu naprosto odlišné výsledky. Vliv mají samozřejmě vysílací antény na straně vysílače, jejich umístění, vazařovací diagramy a podobně. S tím je nutno počítat a smířit se s tím.

Teprve po výměně předzesilovače za nízkošumový (používám FTE M2020) byl příjem i posledního  multiplexu v pohodě. Musíme počítat is eventualitou, že se nám nemusí podařit zajistit stabilní příjem všech multiplexů z jednoho vysílače a budeme se muset spokojit alespoň s tím, co skutečně jde.

I to je ovšem úpěch.

Další možné kroky

Popravdě řečeno, pokud použijeme anténní soustavu a nízkošumový předzesilovač, moc prostoru pro další experimenty nemáme.

Co můžeme (v rámci možností) měnit :

• umístění antény (anténní soustavy). Snadno se to napíše, hůře realizuje. Z ilustračních obrázků je rozhodně patrné, že s takovými monstry se těžko trajdá po střeše a hledá optimální místo. Občas ovšem nic jiného nezbyde.
• typ antén (jiná anténní soustava). Také jedna z možností, ale jak již bylo řečeno, různé antény (a z nich vytvořené anténní soustavy) mají rozdílné nároky na místo (a tím na homogenitu elektromagnetického pole) a mechanickou konstrukci. Je dobré si říci, kde je hranice únosti za každou cenu se honit za příjmem něčeho, kdy budeme pomalu přestavovat dům.
• anténní předzesilovač. Pokud ale již použijeme současnou špičku na trhu, další prostor pro zlepšení zde již prostě není.

Co když se stále nedaří ?

V případě totálního neúspěchu i přesto, že jsme pevně (na základě třeba zkušenosti nebo souseda) skálopevně přesvědčení, že bychom nějakého hmatatelného výsledku dosáhnout měli, nezbývá poradit takové to obligátní - zkontrolovat vše, co se zkontrolovat dá. Například takový špatně namontovaný F konektor dékáže občas pořádně potrápit.

Pokud máme pocit, že v místě příjmu například dochází k rušení (a není to úplně vyjímečná událost), lze s výhodou použít třeba nástroje Českého telekomunikačního úřadu, (popis a adresa v příspěvku Užitečný nástroj Českého telekomunikačního úřadu), který nám může například odhalit novou buňku mobilního operátora, která může v našem okolí příjem rušit.

A v neposlední řadě je možno obrátit se na anténního technika, který je schopen s pomocí měřicího vybavení takovéhle stavy odhalit v řádu minut.

Mají experimenty s dálkovým příjmem v dnešní době smysl ?

Za mně je odpověď jednoduchá - proč ne?

Vysílání ve standartu DVB-T2 se navzdoŕy škarohlídům postupně rozrůstá o nové programy, které jsou v drtivé většině vysílány volně. Proč si tedy domácí programovou nabídku neobohatit. Pokud k tomu připočteme jazykovou vybavenost (a v příhraničních oblastech se jedná o samozřejmou záležitost), není nad čím obsáhle přemýšlet. V případě, že vytvoříme moderní rozvod televizních a rozhlasových signálů v rodinném domě a podaří se nám všechny dostupné televizní programy do tohoto rozvodu integrovat, pak není výjimkou, že můžeme mít v každé místnosti k dispozici několik desítek (v mém případě přes 80) TV programů ve standartní kvalitě a zdarma.

To samé platí samozřejmě u rozsáhlejších rozvodů (typu společná televizní anténa) dvojnásob, protože pořizovací náklady prudce klesají s počtem účastníků.

Užitečné odkazy s podobnou tematikou

• Lupa.cz - Dálkový příjem
• Lupa.cz - Antény a anténní soustavy pro příjem digitální televize
• digitalnitelevize.cz - Místní i dálkový příjem DVB-T
• televizniweb.cz - Velký test antén pro DVB-T2
• itest.cz - Antény pro dálkový příjem DVB-T
• televizniweb.cz - Anténní hoaxy aneb na co si dát pozor při výběru vhodné antény (vřele doporučuji, zatím to nikdo nenapsal lépe ...)
• kdo má možnost sehnat publikaci Milan Český, Dálkový příjem rozhlasu a televize, doporučuji, mnoho teorie, ale k nezaplacení

Zaujalo ?

Dálkový příjem TV je tak trochu adrenalin a snaha "z toho prdu tu kuličku" navzdory všemu udělat. Pokud jsou ovšem splněny alespoň základní předpoklady, pak se dá říci, že při troše pečlivosti se uspokojivého výsledku dá jistě dobrat. Naopak výše zmíneným postupem se na druhou stranu dá poměrně spolehlivě možnost stabilního dálkového příjmu vyloučit. Což ostatně také dává smysl, protože nás nebude trápit trýznivá myšlenka, jestli by to náhodou nemohlo "chodit". Nemá cenu spekulovat, že vedle u souseda to chodí, taková je prostě fyzika, kterou dosud nikdo neporazil.

Pokud někoho toto povídání zaujalo a chtěl by se do podobných experimentů pustit ale nenašel zde vyčerpávající informaci, kdykoli mne může kontaktovat, a to nejlépe telefonicky na 605 240 909. Diskuze na toto téma bude asi delší a než bychom to napsali ...

Protože toto téma vždy osloví poměrně hodně lidí, zvu všechny zájemce na osobní setkání, které se bude konat ve dnech 10.-11.června tohoto roku v Autocampu Milovice u Hořic. Zde bude spousta příležitostí o tomto tématu jednak pohovořit, jednak si ukázat i nějaké praktická řešení a v neposlední řadě bude možnost (v omezeném množství) si odvézt kompletní sestavu anténního čtyřčete 4 x Emme Esse 45UC včetně držáku a předzesilovače. Bližší informace k této akci naleznete v samostatném příspěvku Setkání příznivců televizního příjmu. Na tomto setkání budeme určitě dálkový příjem televize určitě široce diskutovat