Elegantní řešení televizního příjmu v rodinném domě

Hlavní prvky rozvodů signálů v rodinném domě

Přijímací řetězec logicky začíná na střeše, kde jsou obvykle umístěny všechny potřebné přijímací antény, a to jak na příjem pozemního televizního vysílání, tak samozřejmě i pro příjem rozhlasového vysílání VKV a v současné době také pro digitální rozhlas DAB+. Přijímací systém lze také doplnit pro příjem satelitního televizního vysílání. Počet a provedení antén i případná mnotáž antény satelitní zásadně ovlivůje požadavky na konstrukci nosného stožáru, který je potřeba z toho hlediska náležitě dimenzovat.

Anténní kabely jsou většinou připojeny do zesilovače. Proč je zde použití zesilovače nezbytné ? Protože další prvek rozvodu, který následuje za zesilovačem, je rozbočovač, a ten vnáší do systému rozvodu nemalý útlum (laicky řečeno, čím více potřebujeme výstupů, tím větší je útlum rozbočovače). Proto je třeba před rozbočovač zařadit zesilovač, signály náležitě zesílit tak, aby průchodem přes rozbočovač jejich úroveń byla stále pro příjem dostatečná. Rozbočovač je pasivní prvek rozvodu, typů a provedení existuje celá řada. V případě, že kombinujeme pozemní i satelitní příjem, klasický rozbočovač odpadá a jeho funkci zastane takzvaný multiswitch (viz dále).

Veškeré anténní svody pak vedou většinou do půdního prostoru, kde bývá umístěna montážní skříň, kde jsou montovány všechny další potřebné komponenty rozvodu. Jedná se především o zesilovač a následný rozbočovač. Do tohoto místa jsou také přivedeny všechny koaxiální kabely od účastnických zásuvek umístěných v místnostech. Je dobré pamatovat také na to, že do tohoto místa bude zapotřebí přívod sítě 220V (samostatně jištěný). S výhodou lze tuto uvažovanou technologii pro příjem televizních a rozhlasových signálů doplnit také o řešení datového rozvodu. Předpokládá to přívod internetu do tohoto místa a také zde soustředit veškeré datové kabely (obdobně jako kabely koaxiální) vedoucí do datových zásuvek v domě a k dalším síťovým prvkům.

Poznámka k rozvodu signálů po domě

Častým dotazem je, kolik účastnických zásuvek v rodinném domě má být. Odpověď je jednoduchá - tolik, kolik je potřeba. Doba, kdy byla jediná účastnická zásuvka v obývacím pokoji je nenávratně pryč. Dnes je naprosto běžné, že účastnická zásuvka ( a tím možnost přijímat pozemní i satelitní televizní vysílání včetně rozhlasu VKV případně digitálního rozhlasu DAB+) má být v každé obytné místnosti. A není výjimkou, že dnes toto přípojné místo najdeme také v koupelně (proč nemít v koupelně například přijímač digitálního rozhlasu), garáži, dílně, zahradní pergole, prostě všude tam, kde trávímě nějaký čas. Tady dvojnásob platí, že radši jeden kabel navíc než kopat v novostavbě chráničku pro zapomenutý kabel.

V dnešní době se většinou řeší vnitřní rozvod v domě samostatným kabelem ke každé účastnické zásuvce, kdy konce kabelů se sbíhají v příhodném místě (obyčejně půdním prostoru) do jednoho místa, kde je umístěn i zesilovač, případně rozbočovače a další prvky rozvodu.

Pokud plánujeme signálový rozvod v novostavbě rodinného domu, je třeba si také uvědomit, že s průběhem času se dispozice domu mohou měnit, takže pokud jsme do dětského pokoje účastnickou zásuvku neplánovali (proč také, když batole televizi nesleduje, že), tak za pár let může být situace diametrálně odlišná a oceníme, když dospívající potomek bude mít možnost sledovat svůj televizní program separátně.

Když je anténní systém a následný domovní zesilavač správně navržen, není velikost rozvodu (délky přípojných koaxiálních kabelů) a počet potřebných rozbočení do jednotlivých místností nikterak zásadní.

Je také dobré navrhnout vstupní část s možností různých úprav a rozšíření tak, aby v případě potřeby nebylo nutno původní zařízení demontovat a nahrazovat jiným, zkrátka aby systém byl schopen růstu.

Širokopásmový versus programovatelný zesilovač

Jak již bylo řečeno, pokud je třeba vstupní signál dále rozbočovat (do příslušných účastnických zásuvek), bývá zpravidla nutné tento signál pře rozbočením zesílit, aby zesilovač pokryl ztráty vnesené rozbočovačem. Takovému zesilovači pak říkáme domovní, případně linkový. jeho úlohou rozhodně není zesilovat slabé signály na hranici použitelnosti. To je úkolem takzvaných anténních předzesilovačů, které se vyznačují nikoli obřím zesílenim ale především nízkým šumovým číslem. Zatímco domovní zesilovač má především jako hlavní parametr maximální povolenou výstupní úroveň a jeho hlavním úkolem je "nakrmit" rozvod tak silným signálem, aby tento byl na účastnické zásuvce v odpovídající úrovni. Anténní pžedzesilovač má jako nejdůležitěhší parametr (kromě zesílení) především šumové číslo, které by mělo být co nejmenší tak, aby předzesilovač upravil vstupní signál (často na hranici použitelnosti) na dále zpracovatelnou úroveň.

Rozdíl mezi širokopásmovým a programovatelným zesilovačem vyplyne nejlépe z následujícího popisu.

Širokopásmový zesilovač zesiluje celé UHF (nyní se TV vysílání provozuje výlučně v tomto pásmu) pásmo. Ve spojení se širokopásmovou anténou (v současnosti nejčastější případ) přijme tato anténa vše, co z daného směru přichází a zesilovač toto "všechno" patřičně zesílí. Výsledkem je situace, kdy na všech účastnických zásuvkách máme tento "mišmaš" užitečných i nechtěných signálů. Ale to zdaleka není jediná nevýhoda. V dnešní době jou vysílány pozemní multiplexy 21 (ČT), 22 (Prima) a 23 (TV NOVA, Barrandov a další) většinou z jednoho vysílače a jednoho směru (tyto multiplexy provozují České Radiokomunikace). Zatím poslední celoplošný multiplex 24 pak provozuje společnost Digital Broadcasting, ovšem z jiných kót a z vysílačů s menším výkonem. Může se proto stát (a také se bežně stává), že v místě příjmu není možné na jednu širokopásmovou anténu přijímat všechny čtyři multiplexy najednou. Situace bývá většinou postavená tak, že multiplexy 21-23 jsou v přijatelné úrovni, ale multiplex 24 je slabý, v krajním případě může i chybět. Řešením je pak použít antény dvě (zvlášť na multiplexy 21-23 z jednoho směru a zvlášť na multiplex 24 z jiného směru). Takové použití dvou širokopásmových antén a prosté sloučení signálů z nich nemusí být funkční a může dojít k rušení signály stejných kanálů ale přicházejích z rozdílných směrů (vysílačů).

Oproti tomu je řešení podobné situace programovatelným zesilovačem naprosto jednoduché. Programovatelný zesilovač má obvykle více UHF vstupů, proto můžeme připojit dvě a více širokopásmových antén. Z každé antény následně naprogramujeme pouze ty kanály, které chceme aby byly přenášeny. Programovatelný zesilovač dovoluje i vstupní přijímaný kanál převést na jiný, vhodnější To dovoluje řešit i takové extrémní případy, kdy je možno dva naprosto stejné vstupní kanály z různých směrů (v mém případě regionální multiplex 12 z vysílače Praha Žižkov nakanálu 47 z Prahy a Polský multiplex 2 také na kanálu 47 z vysílače Sněžné Jámy) převést na libovolné výstupní kanály a sledovat oba neprosto bez problémů. Výhodou programovatelného zesilovače je bezesporu i fakt, že udržuje výstupní úroveň všech přenášených kanálů na stejné úrovni.

Příklad návrhu řešení přijímací části pozemního DVB-T2 vysílání

S ohledem na předchozí odstavec je volba základního prvku (tedy domovního zesilovače) jednoznačná. Je třeba, i s ohledem na případné rozšíření programů, požadavek na výstupní úroveň signálu a podobně, použít programovatelný zesilovač. Jedná se o řešení sice o něco dražší, ale svými parametry a užitnou hodnotou rozhodně správné a do budoucna zajišťující potřebnou modularitu. Je logické, že toto řešení svou koncepcí (a především cenou) není samozřejmě vhodné k řešení příjmu na jednom TV přijímači, vždy půjde o nějaký typ malého až středního rozvodu (od cca 4 účastnických zásuvek až klidně po jejich desítky).

Příklad použití programovatelného zesilovače

Programovatelné zesilovače vyrábí řada výrobců

Programovatelné zesilovače vyrábí celá řada zavednených výrobců anténní techniky, mimo jiné Fracarro, Johansson, LEM, Alcad, Televes a další. Měl jsem možnost vyzkoušet snad všechny dostupné značky a mohu poze konstatovat, že všechny fungovaly k naprsté spokojenosti. Srovnatelné typy jednotlivých zanček se liší jen dobnostmi a cenová hladina je také podobná.

Popis řešení satelitní části

Pokud chceme v rodinném domě instalovat i satelitní příjem, máme dvě možnosti. Buď jednodušší (to znamená umožnit satelitní příjem například z jedné družice pouze v jedná nebo dvou místnostech) nebo složitější, kdy bude možno přijímat signál z několika družic zcela nezávisle v libovolné místnosti. Pro ilustraci si zde popíšeme variantu nezávislého satelitního příjmu v jakékoli místnosti.

Příklad použití satelitního rozbočovače (multiswitche)

LAN koncová zásuvka

Tímto elegantním a moderním řešením získáme v deseti místnostech možnost satelitního příjmu ze čtyř družic a samozřejmě příjem pozemního televizního vysílání (pokud je toto zavedeno do příslušného vstupu multiswitche). Zároveň je u každé přípojky možnost datového připojení dvou zařízení s další přidanou hodnotou. Data jsou vedena po stejném koaxiálním kabelu jako TV signál, odpadá tedy další kabel.

Jednu datovou zásuvku s výhodou použijeme pro připojení SMART televizoru, druhou například pro připojení IP telefonu. Rychlost 100Mb je dostatečná pro obě uvažované možnosti.

Pokud do vstupu multiswitche zapojíme výstup výše popsaného programovatelného zesilovače, získáme tak kompletní rozvod všech potřebných signálů jedním kabelem.

Drobné upozornění závěrem

Berte, prosím, vše zde uvedené jako inspiraci nebo informace při rozhodování "jak to udělat". Rozhodně se nejedná o návod, jak si to realizovat svépomocí. Věřte, že návrh takového zařízení předpokládá nejen kupu znalostí, ale také měření na místě a vše se odvíjí od zjištěného stavu. Zkušený technik pak dokáže navrhnout opravdu funkční řešení a to, že najednou ve všech místnostech vše funguje jak má, není opravdu úplná legrace, ač to může na první pohled vypadat.