Více programů ve společné televizní anténě

A co když v mé lokalitě není žádné jiné pozemní vysílání dostupné

Tato situace se týká samozřejmě drtivé většiny diváků, každý přeci nemůže bydlet zrovna v pohraničí, kde je dostupné vysílání sousedního státu. A pokud i nakrásně je, je vysíláno v mateřštině příslušného státu a co si budeme povídat, kromě slovenštiny jsme na tom se znalostí jazyků špatně, nehledě na to, že jsme léta odchováni dabingem (mimochodem asi nejlepším na světě).

Princip příjmu satelitních programů přes společnou anténu

Aby nedošlo k omylu, zdůrazňuji, že se jedná o distribuci satelitních programů společnou anténou, kdy jsou tyto programy převedeny do normy DVB-T a jsou dále rozváděny v nekódovaném stavu v klasickém televizním pásmu společnou anténou do bytů. Příjem těchto programů je pak možný na libovolném televizoru (i starším) bez dalších doplňků či dekódovacích karet.

Nejedná se tedy o případ, kdy v bytovém domě byla provedena rekonstrukce rozvodů společné televizní antény, každá účastnická zásuvka je samostatně připojena do rozbočovače satelitního signálu a každý účastník si (na svém televizoru vybaveném satelitním tunerem) může naladit (a také zaplatit) kompletní vysílání vybraného satelitního operátora podle jím nabízeného programového balíčku. V tuto chvíli je ale potřeba také připomenout, že měsíční poplatky u satelitních operátorů (s ohledem na zvolený programový balíček) mohou dosahovat od několika stokorun až k hranici tisíce korun.

 Satelitní příjem programů přes společnou anténu má ale také svá pravidla

Asi každý by přivítal, kdyby společná televizní anténa přinášela do každého bytu množství programů, nejlépe filmových a druhé řadě sportovních. Tak jednoduché to ale není.

Pokud se zaměříme na nabídku programů vysílaných přes satelit, kde je vysílána celá řada atraktivních programů, které příslušný satelitní operátor, poskytující takovou službu, svým předplatitelům nabízí, pak je třeba mít na zřeteli, že tento satelitní operátor tyto programy vysílá na základě nějakých smluv s majitelem práv.

Satelitní operátor může například na základě smlouvy s majitelem vysílacích práv vysílat například takový program pouze jednotlivcům na základě zaplacení nějakého programového balíčku a šíření takového programu v nekódované podobě dalším účastníkům nemusí být dovoleno. Podmínky šíření satelitních programů se mohou program od programu lišit.

Zdůrazňuji, že pokud zde budu popisovat šíření satelitních programů prostřenictvím společné televizní antény, pak se bude vždy jednat pouze o legální způsob tohoto šíření programů.

Proč zdůrazňuji legální šíření? Protože technicky není žádný problém prostřednictvím společné televizní antény přenášet jakékoli televizní programy (i ty nejatraktivnější sportovní i filmové), avšak bylo by to v drtivé většině případů v rozporu s podmínkami majitele autorských práv a tedy nezákonné. Nejenom, že se jedná o trestný čin (trestní odpovědnost nese ten, kdo pirátský příjem programů umožnil, ale i konzument, tedy diváci), ale v případě odhalení se škoda pohybuje až v řádech desítek milionů korun.

Technické řešení

Technické řešení příjmu satelitních programů a jejich následné distribuce do rozvodu společné televizní antény je v principu velmi jednoduché. Ale ...

Televizní programy ze satelitu přenášené v normě DVB-S2 jsou speciálním zařízení (transmodulátorem) převedeny z normy DVB-S2 do známého standartu pozemního vysílání DVB-T. Toto vysílání je přenášeno na obvyklém (většinou UHF) kanálu do rozvodu společné televizní anttény a dá se tedy přijímat obyčejným klasickým televizorem bez nutnosti dalších doplňkových zařízení. Z požadovaných televizních programů jsou vytvořeny multiplexy (programové balíky principielně shodné se systémem pozemního televizního vysílání), které jsou následně rozváděny v systému rozvodu společné televizní antény právě přímo v UHF pásmu, případně v kabelovém pásmu když je potřeba přenos většího množství programů. Přenos v kabelovém pásmu však omezuje některé uživatele starších (až starých) televizních přijímačů, které nebyly kabelovými tunery vybaveny.

Vzhledem k tomu, že vysílání drtivé většiny satelitních programů je kódované (aby se zabránilo neautorizovanému příjmu), je potřeba pro volné sledování dekodér. Oproti individuálnímu satelitnímu příjmu, kdy dekodér zpravidla dekóduje jeden (právě sledovaný) televizní program, v případě příjmu několika (až desítek) televizních programů rozváděných v rozvodu společné televizní antény je potřeba, aby dekodér dekódoval všechzny požadované televizní programy najednou. Tím je zajištěno, že všechny rozváděné programy je možno přijímat bez nutnosti dek=odovací karty a dalších zařízení.

Technická omezení

Technických omezení a úskalí je celá řada (se všemi je ale možno se vypořádat, vše je ovšem otázka ceny), ale zmíním alespoň ta nejpodstatnější, která zásadním způsobem rozhodují především o počtu programů rozváděných v rozvodu společné televizní antény.

Satelitní programy jsou z družice vysílány ze samostatných vysíílačů (zde nazývaných transpondéry), většina družic disponuje obvykle několika desítkami těchto transpondérů.

První technické omezení spočívá v omezeném počtu možných přijímaných transpondérů. Transmodulátory (zařízení převádějící vysílání z družice v normě DVB-S2) do "pozemní" normy DVB-T, mají obvykle možnost přijímat 1,2 nebo 4 transpondéry současně. Uvážíme-li, že satelitní operátor využívá k přenosu všech svých programů těchto transpondérů třeba deset a více, pak je jasné, že i transmodulátorů by muselo být několik. Vzhledem k ceně těchto zařízení je pak potřeba počet požadovaných přijímaných transpondérů velmi pečlivě zvažovat, cena s počtem strmě stoupá. Je proto potřeba volit vhodný kompromis.

Druhé technické omezení spočívá v kapacitním rozdílu "satelitní" normy DVB-S2 a "pozemní" normy DVB-T, kdy kapacita transpondéru s normou DVB-S2 je mnohem vyšší než datová kapacita normy DVB-T. Přeloženo do češtiny, nelze převést (transkódovat) celou celou kapacitu transpondéru DVB-S2 se všemi přenášenými programy do normy DVB-T, neboť kapacita DVB-T2 je mnohem menší a všechny přenášené programy v "satelitní" normě DVB-S2 by se tam prostě "nevešly".

Opět je třeba volit kompromis mezi požadovanými programy a kapacitou výstupních multiplexů DVB-T2.

Další technické omezení je na straně dekódování satelitních programů. Požadujeme, aby výsledné televizní programy rozváděné v rozvodu společné televizní antény byly volně dostupné bez potřeby dekódovacích karet a dalších zařízení.

Zatímco v případě individuálního příjmu je každý televizor vybaven dekodérem s příslušnou dekódovací kartou toho kterého satelitního operátora, v případě skupinového příjmu (tedy přes společnou anténu) je dekódovací modul připojen přímo do transmodulátoru a výstupní programy jsou již volné, bez kódování. Dekódovací moduly, které umožňují současné dekódování několika programů najednou jsou také k dispozici, ale jsou oproti individuálním dekodérům (běžně stokoruny) patřičně dražší (vyšší tisíce Kč).

Programová omezení

Jak bylo řečeno výše, ne každý program vysílaný přes satelit nějakým satelitním operátorem je možno jako volný pustit do rozvodu společné televizní antény, respektive technicky možné to je, ale za cenu trestného činu a hrozby obří finanční sankce.

Je proto nutná smlouva s příslušným satelitním operátorem, která umožní, aby programy na která má příslušný satelitní operátor práva, byly v rozvodu společné televizní antény volně rozváděny.

Je také potřeba smutně konstatovat, že především sportovní a filmové kanály se součastí takové distribuce stanou vzhledem k omezením ze strany majitele práv sotva stanou pro svou finanční náročnost.

Příklad výběru programů

Zde uvedená tabulka obsahuje seznam programů, které lze ve spolupráci se satelitním operátorem Skylink rozvádět prostřednictvím společné televizní antény. Podmínkou je uzavření smlouvy (většinou na jedné straně Sdružení vlastníků jednotek a na straně druhé Skylink). Smlouva je uzavírána vždy na rok, cena je 45.-Kč za účastnickou zásuvku společné televizní antény za měsíc.

Jedná se výběr programů z programového balíčku MINI. V seznamu nejsou všechny programy, některé byly vypuštěny z kapacitních důvodů transmodulátoru, protože cílem bylo realizovat cenově dostupné zařízení s příznivým poměrem cena/výkon.

Podtrženo a sečteno

Je jasné, že programy přidané tímto způsobem do společné televizní antény nemohou konkurovat bohatším (a pochopitelně dramaticky dražším) programovým balíčkům poskytovatelů televizních programů přes internet a satelit.

Mohou však tvořit příjemné zpestření programové nabídky prostřednictvím společné televizní antény nenáročným divákům za minimální náklady.

Nastíněné řešení představuje výsledek řady kompromisů mezi počtem přijímaných transpondérů, vystupních multiplexů, poskytnutými možnými programy ze strany satelitního operátora a především cenou. I přes tato všechna možná omezení je variabilní ve všech ohledech, jediným kritériem je maximální možná částka, kterou by majitel bytového domu do něj byl ochoten investovat.

V příspěvku Ukázka praktické realizace příjmu satelitních programů v STA je popis konkrétního řešení v bytovém domě v Hořicích včetně popisu všech použitých komponent, jejich cena a podobně. Tento konkrétní příklad by měl posloužit jako vodítko pro majitele bytových domů při úvaze o rozšíření programů ve společné televizní anténě.

Pokud vás zajímají podrobnější informace, kdykoli mě kontaktujte.